Povinná oprava i po záruce: co čeká výrobce, dovozce a servisy
Výrobci vybraného spotřebního zboží a v některých případech také jeho dovozci či distributoři budou muset podle připravovaných pravidel zajistit dostupnou opravu i po skončení odpovědnosti za vady. Nový zákon vychází z evropské směrnice č. 2024/1799 a v současnosti je v legislativním procesu. Připravit byste se na něj ale měli už teď.
Jaké jsou cíle nového zákona o opravě výrobků?
Zákon má především posílit ekologickou udržitelnost a ochranu spotřebitele. Nová pravidla by měla přispět k omezení množství elektroodpadu. Spousta elektroniky dnes totiž i při menších a snadno opravitelných poruchách končí na skládkách, a to pouze z důvodu nedostupného či drahého servisu.
Zákon tak zároveň uleví peněženkám spotřebitelů a usnadní jim cestu k opravám zboží. Závada už nebude znamenat složité hledání servisu, které mnohdy končí neúspěchem a nákupem nového spotřebiče. Nově bude stačit obrátit se na výrobce nebo dovozce.
Jaké nové povinnosti budou mít výrobci a dovozci?
Návrh zákona počítá jednak s povinností zajistit opravu, ale i s informační povinností vůči spotřebitelům.
Jakých výrobků se nový zákon týká?
Tato povinnost se bude týkat pouze vybraného spotřebního zboží, na které se vztahují unijní předpisy stanovující požadavky na opravitelnost. Prozatím by mělo jít především o:
- mobilní telefony a tablety,
- pračky, sušičky a myčky nádobí,
- chladničky a mrazáky,
- vysavače,
- datová úložiště,
- elektronické displeje apod.
Zároveň se počítá s tím, že výčet výrobků se bude postupně rozšiřovat.
Kdy bude muset výrobce zajistit opravu, a kdy naopak ne?
Výrobce, případně dovozce bude muset nově zajistit opravu vybraných výrobků v těchto situacích:
- po skončení zákonné doby odpovědnosti za vady,
- po skončení obchodní záruky,
- v případě neúmyslného poškození výrobku ze strany spotřebitele.
Odmítnout žádost o pozáruční opravu bude možné pouze v případě, že tato oprava nebude technicky proveditelná. Naopak opravu nebude možné odmítnout z důvodu ekonomické nevýhodnosti ani z důvodu, že do výrobku v minulosti zasáhl neautorizovaný opravář.
Změní se i pravidla pro záruční servis?
Částečně ano. Zákonná odpovědnost prodávajícího za vady i nadále trvá 2 roky, ale pokud během této doby dojde k porouchání výrobku a spotřebitel zvolí místo výměny za nový kus jeho opravu, lhůta záruky se prodlouží minimálně o 12 měsíců. Prodloužení záruky má motivovat spotřebitele preferovat v záruční lhůtě opravu vady.
Kdo poskytuje záruční a kdo pozáruční servis?
Při uplatňování nároku na opravu je důležité rozlišovat mezi záručním a pozáručním servisem:
- V případě vadného plnění odpovídá za vyřízení práv spotřebitele prodávající. Tyto opravy jsou ze zákona bezplatné.
- Pozáruční servis a servis v případě poškození výrobku spotřebitelem bude nově zabezpečovat výrobce. Tento servis bude muset zajišťovat za přiměřenou cenu.
Nová pravidla v praxi: jakým způsobem bude muset výrobce zajistit opravu?
Opravu může výrobce, resp. dovozce provést buď sám, anebo prostřednictvím externích servisů či opravářů. Vždy však musí zajistit, aby oprava proběhla v přiměřené lhůtě a za přiměřenou cenu. Pokud zvolí nezávislé servisy, musí jim poskytnout náhradní díly, nástroje a informace potřebné k opravě za férových podmínek.
Po dobu opravy může výrobce spotřebiteli nabídnout zapůjčení náhradního výrobku, a to zdarma nebo za přiměřený poplatek.
Co by měli výrobci a dovozci udělat ještě před přijetím zákona?
Přestože termín účinnosti zákona zatím není známý, s přípravami byste neměli čekat.
- Zmapujte dotčené výrobky.
- Zajistěte pro tyto výrobky dostatek náhradních dílů a nástrojů pro opravy.
- Ověřte a případně rozšiřte servisní kapacity.
- Připravte pro spotřebitele dostupné a jasné informace o opravách.
- Určete podmínky spolupráce s nezávislými opraváři, zejména cenu a dobu opravy.
- Sledujte legislativní proces a informujte o novinkách své zaměstnance.
Jaké informace budou muset poskytovat výrobci a opraváři?
Související nové informační povinnosti se týkají nejen výrobců, ale i opravářů či servisů.
- Výrobci a dovozci budou nově muset poskytovat jasné a srozumitelné informace o opravách, jejich podmínkách a cenách. Tyto informace budou muset být pro spotřebitele jednoduše dostupné.
- Opraváři budou muset spotřebitelům poskytnout informace o ceně a lhůtě opravy, případně také o možnosti a ceně zapůjčení náhradního zařízení. Tuto povinnost si budou moci splnit prostřednictvím jednotného evropského informačního formuláře o opravě, přičemž údaje ve formuláři budou závazné pod dobu 30 dnů.
Dodržování nových pravidel bude kontrolovat Česká obchodní inspekce. V případě porušení povinností návrh zákona počítá s pokutami až do výše 5 000 000 Kč.
Online platforma usnadní spotřebitelům vyhledávání opravářů
Evropská směrnice počítá s dostupností a jednoduchým vyhledáním servisu. Proto plánuje v roce 2027 vytvořit evropskou online platformu pro opravy. Platforma bude mít národní sekce včetně české a umožní vyhledat servis podle parametrů jako typ výrobku, lokalita a další.
Do platformy se budou moci bezplatně registrovat nejen běžné servisy, ale třeba i komunitní opravny nebo prodejci repasovaných výrobků.
Bude možné požadovat opravu výrobku i po skončení dvouleté odpovědnosti za vady?
U vybraných výrobků ano. Připravovaná pravidla mají výrobci uložit povinnost zajistit opravu i po skončení odpovědnosti za vady, pokud je oprava možná. Oprava může být bezplatná nebo za přiměřenou cenu.
Kterých výrobků se nové právo na opravu týká?
Povinnost se vztahuje na vybrané kategorie spotřebního zboží, například pračky, myčky, chladicí zařízení, vysavače, elektronické displeje, mobilní telefony a tablety nebo některá zařízení pro ukládání dat. Výčet se může postupně rozšiřovat.
Má spotřebitel nárok na náhradní spotřebič po dobu opravy?
Ne. Výrobce může po dobu opravy nabídnout náhradní výrobek, a to zdarma nebo za přiměřený poplatek. Nejde však o automatický nárok spotřebitele.
Kdy začnou nová pravidla platit?
Zatím není stanoven přesný termín účinnosti českého zákona. Návrh, který vychází z evropské směrnice o právu na opravu, je stále v legislativním procesu, přestože členské státy měly povinnost přijmout potřebná pravidla do 31. července 2026.
