Jak na spotřebitelské smlouvy a závazky

Uzavírání ústních i písemných smluv patří k životu každého podnikatele, a proto je důležité se dobře orientovat v jejich obecných náležitostech, ve smluvních vztazích i postupech při domluvách a sepisování smluv, aby byly platné dle zákona.

Jako podnikatel jistě uzavíráte při své činnosti ústní i písemné smluvní vztahy se svými obchodními partnery a dodavateli. Do 31. 12. 2013 podléhaly smluvní vztahy dvojímu režimu, a to podle občanského zákoníku nebo podle obchodního zákoníku, v současnosti se uzavírání smluvních vztahů řídí nově pouze občanským zákoníkem (zákonem č. 89/2012 Sb.).

B2B a B2C smluvní vztahy

Obchodní vztahy mezi sebou mohou uzavírat nejen různé obchodní společnosti (Business-to-Business), ale i obchodní společnosti s koncovými zákazníky (Business-to-Consumer). Zatímco mezi společnostmi fungují smluvní vztahy většinou na principu elektronické výměny dat mezi oběma stranami, například objednávkami či fakturami, jejichž e-podoba umožňuje proces automatizovat, zrychlit a snížit náklady, s koncovými zákazníky bývají smluvní vztahy realizované především webovými aplikacemi a on-line virtuálními obchody na internetu.

Smlouva je základní pilíř smluvního vztahu
Smlouvou rozumíme dvoustranný nebo vícestranný právní vztah, kdy po vzájemné dohodě zúčastněných vznikne dle právních předpisů mezi smluvními stranami závazek k určitému plnění. Uzavřením platné smlouvy pak projevují zúčastněné strany vůli vyplnit smluvní závazek a řídit se obsahem smlouvy.

Forma smlouvy a její druhy

Základním principem smluvního práva je zásada bezformálnosti, tedy že smlouva může být uzavřena ve formě ústní nebo písemné, pokud zákon nebo ujednání stran nestanovuje něco jiného. Nový občanský zákoník nutnost písemné formy smlouvy oproti dřívějším úpravám výrazně snížil, přesto ji však vyžaduje například pro převod vlastnického práva k nemovitostem, smlouvy o nájmu bytu nebo smlouvy o obchodním zastoupení. Jako podnikatele by vás mohlo zajímat, že nově není vyžadována písemná forma u smlouvy o tiché společnosti nebo pro smlouvu o vedení podnikatelského účtu. U ústních smluv se však vystavujete riziku, že při neplnění závazků může být problém při prokazování jejich existence. Obecně tedy platí, že co je psáno, je dáno, a to i v případě vymahatelnosti dle zákona.

Typy smluv

Existuje několik typů smluv, které vymezují práva a povinnosti smluvních stran konkrétně. Vzhledem k jejich standardnímu obsahu je nazýváme pojmenované smlouvy. Jsou součástí občanského zákoníku a dalších zvláštních zákonů (například zákoníku práce). Jako podnikatel se nejčastěji v praxi setkáte se smluvními typy, jako jsou kupní smlouvy, směnné smlouvy, nájemní smlouvy, pojistné smlouvy, smlouvy o dílo, licenční smlouvy, smlouvy o smlouvě budoucí, s uzavíráním smluv pomocí elektronických prostředků (např. e-mailem) a dalšími. Jako zaměstnavatel se pak v případech pracovních smluv, dohod o pracovní činnosti a dohod o provedení práce budete obracet hlavně na zákoník práce, který tyto smluvní typy zvláštně upravuje.

Struktura smlouvy

Aby byla smlouva platná, musí splňovat podmínky, které obecně platí pro platnost právního jednání. To znamená, že k uzavření smlouvy dojde tehdy, pokud je určitý návrh na smlouvu přijat druhou či více stranami.
Z nabídky na uzavření smlouvy musí pak být zřejmé, že ten, kdo ji činí, má v úmyslu určitou smlouvu uzavřít a dodržet ji. Pokud smlouva obsahuje podstatné náležitosti, stává se platnou.

Nutné obsahové náležitosti smluv

Určité obsahové prvky nelze v platné smlouvě opomenout. U jednotlivých smluvních typů pak vyplývají ze základního vymezení upraveného v občanském zákoníku.

3 základní pravidla:

  1. specifikovat předmět smlouvy
    Přesně určit její typ a říci, zda se jedná o nájemní, pracovní, licenční atp.
  2. konkrétně vymezit smluvní strany
    Uvést jméno, název společnosti, IČO, DIČ, adresu trvalého bydliště v případě fyzické osoby, adresu provozovny v případě firmy, kontaktní údaje.
  3. sjednat výši ceny
    Za provedení nasmlouvané záležitosti je vždy nezbytné uvést částku.

Volitelné obsahové náležitosti smluv

Nová právní úprava umožňuje určit část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky. Navrhovatel smlouvy proto může k nabídce připojit závazné obchodní podmínky, při jejichž nedodržení dojde k porušení smlouvy.
V rámci smlouvy je také možné vymezit smluvní pokutu právě pro případ, že některá ze stran nedodrží smluvenou povinnost. Smluvní pokuta může být předmětem ústní dohody a nemusí být nutně plněna v penězích.
Součástí volitelného obsahu smlouvy může být například i zahrnutí postoupení smlouvy třetí osobě (faktoring, forfaiting), tedy převod veškerých práv a povinností dané smlouvy.

Rozhodování sporů

Může se stát, že se strany, které uzavřely smlouvu, dostanou do sporu na základě plnění smlouvy. V tomto případě je možné domáhat se splnění podmínek u místně příslušného soudu či v rozhodčím řízení, pokud již postup řešení není předem specifikován ve smlouvě. Základní rozdíl pak spočívá především v tom, že v případě rozhodčího řízení je rozhodnutí platné jednou pro vždy a musíte se mu podrobit, zatímco u soudu máte možnost se odvolat a čekat na další rozhodnutí. Pokud se tedy jedná o jasný případ porušení smlouvy, je v tomto ohledu lepší využít rozhodčí řízení, naopak u komplikovaných smluv při sporech ve výkladu smlouvy se spíše nabízí obrátit se na soud.

Nejste-li si při uzavírání smluv jistí, obraťte se na právní pomoc, případně si náležitosti vámi uzavíraného kontraktu vyhledejte na internetu v občanském zákoníku.


Zpět