85. díl: Jak při dropshippingu vyřešit DPH, když zboží cestuje přes tři státy

Dropshipping láká na nízké vstupní náklady a logistickou svobodu, ale pro nepřipravené e-shopy může být administrativní pastí. Zatímco fyzickou logistiku za vás v některých případech vyřeší dodavatel, daňová odpovědnost padá plnou vahou na prodejce. Pokud zboží v rámci jedné objednávky putuje přes tři různé státy, běžné poučky o DPH selhávají.

Moderní dropshipping a expanze do EU

S rostoucí saturací tuzemského trhu je expanze do zahraničí logickým krokem. Dropshipping je model, který e-shopaři často volí pro jeho nízké vstupní náklady a možnost škálování bez nutnosti držet vlastní sklad. Avšak s překročením hranic se legislativa komplikuje. To, co bez problémů funguje při prodeji z českého skladu, se stává v modelu mezinárodního dropshippingu zkratkou, která může vést k dvojímu zdanění i sankcím.

Reklama

Daňová past při cestě zboží přes tři státy

Největší ztrátu zisků u českých dropshipperů nezpůsobuje neefektivní marketing, ale neznalost pravidel pro tzv. řetězové obchody. Pojďme si rozebrat modelovou situaci, na které si vyláme zuby většina začátečníků i pokročilých prodejců.

Modelová situace: Řetězový obchod

Představme si běžný scénář, který vypadá na papíře jednoduše, ale daňově je složitý:

1. Dodavatel (A) sídlí v Polsku (PL).
2. E-shop / Dropshipper (B) sídlí v České republice (CZ).
3. Zákazník (C) je koncový spotřebitel ve Francii (FR).

Zboží fyzicky cestuje přímo z Polska do Francie (PL → FR). Ačkoliv cesta je jen jedna, fakturačně a právně dochází ke dvěma převodům vlastnictví: nejprve koupíte zboží vy jako dropshipper od polského dodavatele (PL → CZ) a vzápětí ho jako nový vlastník s právem nakládat se zbožím prodáte francouzskému koncovému spotřebiteli (CZ → FR).

Nejčastější chybou je použití českého DIČ

Mnoho dropshipperů automaticky sdělí polskému dodavateli své české DIČ DPH v domnění, že jde o standardní pořízení zboží z EU, na které jsou zvyklí. To je ale chyba, která vás může stát celý zisk.

Co se přesně stane, když použijete české DIČ?

1. Aktivace „bezpečnostní sítě“: Tím, že jste se prokázali českým DIČ, říkáte polskému dodavateli: „Zdaním to v Česku.“ Polský dodavatel vám vystaví fakturu bez DPH. Vy musíte tuto transakci přiznat v českém daňovém přiznání a vypočítat z ní českou DPH (21 %).
2. Past sklapne (Nemožnost odpočtu): V běžném obchodě byste si tuto DPH hned nárokovali zpět (odpočet). Zde to ale zákon zakazuje. Proč? Protože zboží fyzicky nikdy nevstoupilo na území ČR. Putovalo z Polska rovnou do Francie.
3. Výsledek: Zaplatili jste 21 % českému státu. Nemůžete si je odečíst. Je to čistý náklad, o který se vám zboží prodražilo. A to není vše – zboží skončilo ve Francii, takže po vás bude chtít DPH ještě francouzský úřad. Platíte tedy dvakrát.

Jaké je řešení v oblasti DPH při dropshippingu v EU?

Řešení situace se v zásadě nabízí ve dvou variantách. Východiskem je vždy otázka, kdo zajišťuje přepravu zboží a ke které obchodní transakci je tato přeprava přiřazena. Právě od toho se odvíjí správné daňové posouzení.

1: Přepravu zajišťuje polský dodavatel

V prvním případě zajišťuje přepravu zboží polský dodavatel a přeprava je přiřazena obchodní transakci mezi polským dodavatelem a českým dropshipperem. Jinými slovy se jedná o dodání zboží mezi dvěma plátci DPH v rámci EU.

Tato transakce je fakturována v režimu reverse-charge. Na straně polského dodavatele jsou splněny všechny podmínky pro osvobození od DPH – český odběratel je plátcem DPH, jeho DIČ je platné v systému VIES a zboží fyzicky opouští území Polska.

Zásadní otázkou však je, jaké DIČ DPH český dropshipper svému dodavateli poskytne. Vždy se musí jednat o DIČ země, ve které přeprava zboží končí, tedy ve Francii. Český dropshipper je proto nucen se registrovat k DPH ve Francii a pro účely fakturace poskytnout polskému dodavateli své francouzské DIČ DPH.

Pouze za těchto okolností může český dropshipper přiznat pořízení zboží z jiného členského státu ve francouzském přiznání k DPH. Pokud by totiž dodavateli poskytl své české DIČ DPH a pořízení zboží samozdanil v českém přiznání, nemohl by uplatnit nárok na odpočet. Zboží totiž nebylo použito pro ekonomickou činnost na území České republiky.

A jak je to s prodejem zboží koncovému zákazníkovi ve Francii? Aby mohl být tento prodej vykázán jako prodej zboží na dálku v režimu OSS, musela by být splněna podmínka přeshraniční přepravy. Ta však v tomto případě splněna není.

Přeprava je přiřazena k prvnímu převodu vlastnictví, tedy dodání zboží mezi polským dodavatelem a českým dropshipperem s místem doručení ve Francii. Prodej koncovému zákazníkovi je tedy z pohledu DPH považován za prodej bez přepravy, tedy za lokální plnění ve Francii, které musí být vykázáno ve francouzském přiznání k DPH.

Zjednodušeně řečeno: český dropshipper se registruje k DPH ve Francii, poskytne polskému dodavateli své francouzské DIČ DPH, pořízení zboží z Polska přizná ve francouzském přiznání k DPH a současně zde přizná a zdaní prodej zboží koncovým zákazníkům.

2: Přepravu zajišťuje český dropshipper

Ve druhém obchodním modelu zajišťuje přepravu zboží z polského skladu přímo český dropshipper a přeprava se vztahuje k obchodní transakci mezi českým dropshipperem a koncovým spotřebitelem ve Francii.

I v tomto případě dochází ke dvěma převodům vlastnictví. Mezi polským dodavatelem a českým dropshipperem a následně mezi českým dropshipperem a francouzským koncovým zákazníkem. Existuje však pouze jedna přeprava zboží z Polska do Francie.

Protože přepravu zajišťuje a hradí český dropshipper, je přeprava přiřazena k prodeji zboží koncovému zákazníkovi. Jsou tak splněny podmínky pro přeshraniční prodej zboží na dálku, který může být vykázán v režimu OSS.

Dodání zboží od polského dodavatele českému dropshipperovi je naopak považováno za dodání bez přepravy. Místem zdanitelného plnění je Polsko a polský dodavatel fakturuje zboží s polskou sazbou DPH.

Pokud chce český dropshipper uplatnit nárok na odpočet této polské DPH, musí se registrovat k DPH také v Polsku a odpočet uplatňovat prostřednictvím polského přiznání k DPH. Prodeje koncovým zákazníkům ve Francii, případně v dalších členských státech EU, pak vykazuje prostřednictvím OSS přiznání.

Rozdíl mezi dropshippingem a fulfillmentem

Ačkoliv oba modely řeší logistiku externě, jejich daňové dopady jsou odlišné.

• Dropshipping: U dropshippingu zboží vlastníte pouze virtuálně na okamžik transakce. To vytváří složité řetězení DPH, kde se místo zdanění určuje podle toho, kdo organizuje dopravu. Riziko chybného nastavení je vysoké.
• Fulfillment (např. Amazon FBA): Své zboží naskladníte do skladu v zahraničí (např. v Německu). Zde je situace jasná. Okamžikem prodeje zboží ze skladu v jiné zemi vám tam vzniká povinnost registrace k DPH, bez ohledu na obrat.

Prevence rizik a daňová jistota při expanzi

Spoléhat se v unijním právu na intuici nebo rady z internetových diskuzí je hazard, který končí doměrky v řádech tisíců eur. Legislativa se u přeshraničních transakcí liší stát od státu a co platí pro Slovensko, nemusí platit pro Francii. Nastavení správných procesů (registrace v zahraničí) sice stojí čas a peníze na začátku, ale je to zanedbatelná částka oproti likvidačním doměrkům zpětně za několik let.

Ing. Iva Hanušová, specialistka na unijní DPH ze společnosti Eurofiscalis, situaci glosuje jasně: „Dropshipping je jednoduchý obchodní model. Jiné to je z daňového pohledu. Mnoho firem má chybně nastavené procesy – například používají české DIČ tam, kde nemají, nebo se mylně spoléhají na OSS u lokálních plnění. Často o tom netuší až do momentu, kdy přijde kontrola.”

Doporučení na závěr:

Pokud vaše zboží cestuje přes hranice více států, nespoléhejte na univerzální návody. Nechte si zpracovat daňovou analýzu vašich konkrétních toků zboží od specialistů. Prevence a správné nastavení daňové registrace je vždy levnější než následná náprava a sankce.

Autor: Iva Hanušová, CEO společnosti Eurofiscalis s.r.o.