Kdy má zaměstnanec nárok na odstupné?
Odstupné není automatickou součástí každého ukončení pracovního poměru. Zjistěte, kdy na něj zaměstnanec podle zákoníku práce má nárok, jak se vypočítává jeho výše a kdy zaměstnavatel odstupné vyplácet nemusí.
Kdy zaměstnanci vzniká nárok na odstupné?
Podle zákoníku práce vzniká zaměstnanci nárok na odstupné v případě, že pracovní poměr ukončil zaměstnavatel. Netýká se to však všech zákonných důvodů. Konkrétně vzniká nárok na odstupné při výpovědi ze strany zaměstnavatele z těchto důvodů:
- Zaměstnavatel nebo jeho část se ruší či přemísťuje,
- zaměstnanec se stává nadbytečným,
- zaměstnanec dosáhl na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.
Pokud zaměstnance propustíte z výše uvedených důvodů, vzniká mu nárok na odstupné i v případě, že je pracovní poměr ukončen dohodou.
Specifická situace nastává v případě ukončení pracovního poměru z důvodu nemoci z povolání nebo pracovního úrazu, který nevznikl zaviněním zaměstnance a který zaměstnanci znemožňuje nadále vykonávat danou práci.
Zaměstnanec má v těchto situacích nárok na finanční kompenzaci ve výši minimálně 12násobku průměrného měsíčního výdělku, ale tuto částku hradí pojišťovna, u níž má zaměstnavatel sjednané zákonné pojištění zaměstnavatele. Podle závažnosti zdravotního stavu může mít zaměstnanec navíc nárok na další zákonné kompenzace.
Kdy zaměstnanec nárok na odstupné nemá?
Nárok na odstupné naopak nevzniká především v případě, kdy je zaměstnanec tím, kdo podal výpověď. Zaměstnanci také nemusíte vyplácet odstupné v případě, že mu skončila smlouva na dobu určitou, je ve zkušební době nebo u vás byl zaměstnaný pouze na dohodu (DPP a DPČ).
Nárok na odstupné nevzniká ani v případě, že zaměstnavatel dává zaměstnanci výpověď z následujících důvodů:
- Zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost vykonávat danou práci, a to bez souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání,
- zaměstnanec nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce,
- zaměstnanec má neuspokojivé pracovní výsledky a byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění,
- zaměstnanec závažně, případně soustavně méně závažně porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů.
Jak se vypočítává výše odstupného?
Výše odstupného se odvíjí od toho, jak dlouho trval pracovní poměr zaměstnance. Do délky pracovního poměru se nově započítává i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud mezi jeho ukončením a vznikem nového pracovního poměru neuplynulo více než 6 měsíců.
- Méně než rok: minimálně jeden průměrný měsíční výdělek.
- Déle než rok a méně než dva roky: minimálně dvojnásobek průměrného měsíčního výdělku.
- Déle než dva roky: minimálně trojnásobek průměrného měsíčního výdělku.
Pokud dojde k ukončení pracovního poměru z důvodu, že zaměstnanec dosáhl na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice, vzniká zaměstnanci nárok na odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku.
Jak se určuje průměrný měsíční výdělek?
Průměrný měsíční výdělek se vypočítává z hrubé mzdy zaměstnance a výše odstupného se počítá na základě průměru za poslední ukončené kalendářní čtvrtletí. Výpočet se tedy odvíjí od počtu odpracovaných hodin v posledních třech měsících, a to včetně práce přesčas.
Pokud však zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, například z důvodu nemoci, mateřské nebo rodičovské dovolené, použije se pro výpočet odstupného takzvaný pravděpodobný výdělek – obvyklá výše mzdy zaměstnance na stejné nebo obdobné pozici.
Je možné odstupné snížit nebo navýšit?
Výši odstupného není možné snížit a jako zaměstnavatel musíte dle zákona dodržet výše uvedenou minimální hranici odstupného. Na druhou stranu však můžete na základě vlastního uvážení odstupné navýšit, případně odstupné zaměstnanci vyplatit i v jiných případech, než které jsou uvedené v zákoně.
Do kdy se musí odstupné vyplatit?
Jako zaměstnavatel máte povinnost zaměstnanci vyplatit odstupné v nejbližším výplatním termínu v případě, že se se zaměstnancem písemně nedohodnete na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru, popřípadě na pozdějším termínu výplaty.
Jak se daní odstupné?
Z odstupného se stejně jako z jiných výdělků platí daň z příjmů fyzických osob ve výši 15 %. V případě nadstandardních výdělků (nad 36násobek průměrné měsíční mzdy za kalendářní rok) se uplatňuje na částku přesahující tento limit sazba 23 %. Zaměstnavatel odstupné posílá na účet zaměstnance již po zdanění.
Zaměstnavatel ani zaměstnanec z odstupného neodvádějí sociální ani zdravotní pojištění, a proto je výsledná čistá částka vyšší než čistá mzda či její násobek.
Pokud je však odstupné vyplaceno z jiných než zákonných důvodů, může být na něj nahlíženo jako na mimořádný bonus. V tom případě je nutné částku nejen zdanit, ale také z ní odvést zdravotní a sociální pojistné.
Kdy má zaměstnanec nárok na odstupné?
Nárok na odstupné vzniká zejména při výpovědi nebo dohodě z organizačních důvodů na straně zaměstnavatele, například při zrušení zaměstnavatele, přemístění nebo nadbytečnosti zaměstnance. V některých případech vzniká nárok také ze zdravotních důvodů stanovených zákonem.
Kolik činí odstupné?
Výše odstupného závisí na délce pracovního poměru. Zaměstnanec má nárok minimálně na jeden, dva nebo tři průměrné měsíční výdělky. Ve zvláštních případech, například při dosažení nejvyšší přípustné expozice na pracovišti, může odstupné činit až dvanáctinásobek průměrného měsíčního výdělku.
Kdy zaměstnanec na odstupné nárok nemá?
Odstupné se zpravidla nevyplácí, pokud zaměstnanec podá výpověď sám, skončí mu pracovní poměr uplynutím doby určité nebo je pracovní poměr ukončen z důvodů porušení pracovních povinností či neuspokojivých pracovních výsledků.
Podléhá odstupné dani a odvodům?
Zákonné odstupné podléhá dani z příjmů, ale neodvádí se z něj sociální ani zdravotní pojištění. Díky tomu je vyplacená částka vyšší než čistá mzda.
