Zásoby v účetnictví (nejen) na konci roku
Zásoby představují významnou položku oběžného majetku podnikatelských subjektů. Jejich správná evidence, oceňování, inventarizace a vykazování tvoří základní předpoklad pro dosažení věrného a poctivého zobrazení účetní závěrky v souladu s požadavky zákona o účetnictví a příslušnými českými účetními standardy.
Účetní zachycení zásob je úzce propojeno nejen s evidencí fyzických pohybů, ale rovněž s metodickým nastavením oceňovacích principů, jako jsou metoda FIFO nebo vážený aritmetický průměr, a s aplikací účetních odhadů, zejména v oblasti opravných položek a snížení hodnoty zásob k rozvahovému dni.
Nedílnou součástí správného zachycení zásob je rovněž inventarizace, která slouží k ověření skutečného stavu zásob oproti stavu účetnímu a jejímž cílem je odhalení případných nesrovnalostí, ztrát, přebytků či zastaralých položek. Systematický a věcně správný přístup ke správě zásob má přímý dopad na kvalitu účetních výkazů a na objektivitu informací poskytovaných externím i interním uživatelům účetních dat.
Typy zásob
Typy zásob hrají významnou roli z hlediska správného zaúčtování, ocenění a vykazování v účetní závěrce. Jednotlivé druhy zásob mají odlišný ekonomický charakter a účtují se na rozdílných účtech v rámci účtové třídy 1.
Toto členění zároveň umožňuje přesněji sledovat tok majetku v rámci provozních činností podniku, identifikovat náklady spojené s výrobou či prodejem a zajistit věcné i časové souvislosti nákladů a výnosů. Pro účetní je také důležité, že jednotlivé typy zásob podléhají různým pravidlům inventarizace, tvorby opravných položek a daňového posouzení.
Zásoby se dělí na:
- Materiál – suroviny, pomocné látky, obaly, náhradní díly a provozní látky, které podnik používá k výrobě nebo provozu.
- Nedokončenou výrobu – výrobky, které jsou rozpracované a zatím nebyly dokončeny.
- Polotovary – dokončené části výrobků, které mohou být samostatně skladovány nebo použity v dalším výrobním procesu.
- Hotové výrobky – kompletně dokončené výrobky připravené k prodeji.
- Zboží – movité věci, které podnik nakupuje za účelem dalšího prodeje bez další úpravy.
Evidence zásob
Zásoby se evidují jak z hlediska fyzického množství (množstevní evidence), tak i z hlediska ocenění (cenová evidence), přičemž ocenění zásob se aktualizuje podle zvolené oceňovací metody (FIFO, vážený průměr). K evidenci zásob se běžně využívají technickoekonomické skladové karty či moderní informační systémy umožňující automatizaci a integraci s účetním softwarem.
K evidenci zásob v účetnictví jsou užívány účty z třídy 1. Materiál je dále účtován do skupiny 11:
| Popis operace | Účet |
| Pořízení materiálu | 111 |
| Materiál na skladě | 112 |
| Materiál na cestě | 119 |
Zásoby vlastní činností jsou účtovány dle skupiny 12:
| Popis operace | Zaúčtování |
| Nedokončená výroba | 121 |
| Polotovary vlastní výroby | 122 |
| Výrobky | 123 |
Zboží je evidováno na účtech ve skupině 13:
| Popis operace | Účet |
| Pořízení zboží | 131 |
| Zboží na skladě | 132 |
| Zboží na cestě | 139 |
Metody účtování zásob
V české legislativě jsou definovány dvě hlavní metody účtování zásob – metoda A a metoda B. Tyto metody se liší způsobem, jakým se zásoby evidují, přičemž volba konkrétní metody má vliv nejen na administrativní náročnost účetnictví, ale také na způsob, jakým je během účetního období sledován pohyb zásob.
Metoda A
Metoda A je založena na průběžném sledování zásob přímo ve finančním účetnictví. To znamená, že každý pohyb zásob, příjem i výdej, se zaznamenává okamžitě pomocí účetních dokladů, jako jsou příjemky a výdejky. Tyto pohyby se účtují na příslušné účty zásob a účty pořízení zásob. Díky tomu je možné mít v účetnictví aktuální přehled o skutečném množství a hodnotě zásob na skladě v reálném čase.
Kromě toho se k rozvahovému dni provádí inventarizace, při níž se porovnávají skutečné stavy zásob s účetními záznamy. V případě rozdílů (manko nebo přebytek) se tyto rozdíly zaúčtují tak, aby účetnictví odpovídalo reálnému stavu. Tato metoda je vhodná pro podniky, které potřebují mít přesný a aktuální přehled o zásobách během celého účetního období.
Metoda B
Metoda B se odlišuje tím, že pohyby zásob během účetního období nejsou průběžně evidovány přímo ve finančním účetnictví. Místo toho se zásoby na skladě účtují pouze k rozvahovému dni. Během roku se evidují zásoby obvykle v samostatné operativní evidenci, nejčastěji na skladových kartách, které slouží k internímu sledování.
K rozvahovému dni se provede inventarizace, na základě které se stanoví skutečný stav zásob. Tento stav se pak zaúčtuje do účetnictví jako celková hodnota zásob. Rozdíl mezi stavem zásob na začátku účetního období, nákupy během roku a skutečným stavem na konci období se projeví v účtech nákladů a výnosů.
Metoda B je administrativně méně náročná, protože během roku nevyžaduje průběžné účtování každého pohybu zásob ve finančním účetnictví. Hodí se především pro menší podniky nebo pro zásoby, u kterých není třeba detailní sledování v průběhu účetního období.
Oceňování zásob
Zásoby se oceňují jak při jejich pořízení, tak při výdeji ze skladu. Při pořízení se zásoby oceňují buď pořizovací cenou, která zahrnuje nejen samotnou nákupní cenu, ale také vedlejší pořizovací náklady (například dopravu, clo nebo pojistné), nebo vlastními náklady, pokud jsou zásoby vyrobeny ve vlastní režii. V některých případech se používá i reprodukční pořizovací cena, například pokud zásoby byly získány bezúplatně nebo nebyl k dispozici doklad o jejich pořízení.
Při výdeji zásob ze skladu je třeba zvolit vhodnou metodu ocenění. Jednou z nejčastěji používaných metod je FIFO (First In, First Out), která předpokládá, že jako první jsou vyskladněny ty zásoby, které byly pořízeny nejdříve. Tato metoda věrně odráží běžný pohyb zásob v mnoha oborech, například u zboží s omezenou trvanlivostí, a v období rostoucích cen má za následek nižší náklady na prodané zásoby a tím vyšší účetní zisk.
Další možností je ocenění podle váženého aritmetického průměru. Při této metodě se cena výdeje počítá jako průměrná cena všech zásob na skladě. Výhodou je jednoduchost a vhodnost při práci s velkým množstvím položek, jejichž nákupní ceny se liší. Průměr se může počítat buď průběžně po každém novém příjmu, nebo periodicky – například na konci měsíce.
Specifickým případem je metoda konkrétního ocenění, která se používá tehdy, pokud lze každou jednotlivou zásobu jednoznačně identifikovat. Tato metoda je běžná například při prodeji aut, strojů nebo šperků, kde je možné přesně určit pořizovací cenu konkrétního kusu.
Inventarizace (průběžná, periodická)
Inventarizace zásob je v účetnictví proces, jehož cílem je ověření, zda skutečný stav zásob odpovídá stavu vykazovanému v účetnictví. Je povinná podle zákona o účetnictví a musí být prováděna pravidelně na konci účetního období. Inventarizace se vztahuje na veškeré zásoby – tedy na materiál, zboží, výrobky i nedokončenou výrobu – a je nezbytná pro zajištění věrného a poctivého obrazu o majetku účetní jednotky.
V průběhu roku probíhá inventarizace zejména formou průběžného sledování zásob pomocí skladové evidence. V některých případech se provádějí dílčí fyzické inventury, například u zásob s vysokou hodnotou nebo častým pohybem. Tyto částečné inventury pomáhají odhalit chyby v evidenci, ztráty nebo škody a slouží jako podklad pro kontrolu správnosti účtování.
Periodická („roční závěrková“) inventarizace zásob nemusí být prováděna přímo k rozvahovém dni daného roku, ale lze ji také provést v období nejdříve 4 měsíce před a nejdéle 2 měsíce po rozvahovém dni. Stav zásob se následně dopočte dle odpovídajících zaúčtovaných pohybů.
U zásob probíhá tato inventarizace zpravidla formou fyzické inventury, tedy skutečného přepočítání, převážení nebo přeměření zásob na skladě. Výsledky fyzického zjištění se následně porovnají s účetními údaji. Pokud se zjistí rozdíl, je třeba jej řádně zdokumentovat a zaúčtovat.
V případě, že je skutečný stav vyšší než stav účetní, vzniká přebytek, který se účtuje jako ostatní výnos. V případě, kdy se na základě inventarizace zjistí úbytek zásob, je možné tuto situaci řešit dvěma způsoby:
- Jedná-li se o manko do normy, tedy úbytek zásob vznikl přirozeně a není znatelně vyšší, než je běžné u daného typu zásob u jiných podniků, jde jej zaúčtovat jako běžný úbytek zásob. Tento náklad bude daňově uznatelným výdajem.
- Při zjištění manka nad normu se zaúčtuje jako úbytek, případně škoda a rozdíl je předepsán k úhradě odpovědnému zaměstnanci.
Kromě fyzické inventury existuje také inventura dokladová, která se používá například u zásob na cestě, kdy nelze provést fyzické ověření, ale jejich stav se doloží účetními doklady. Výjimečně může být provedena i mimořádná inventarizace, například při změně odpovědného pracovníka, po havárii, požáru nebo podezření na krádež.
Vykazování zásob ve skladové evidenci
Skladová evidence se obvykle vede v množství a hodnotě, přičemž každá položka má přiřazený svůj skladový kód, název, měrnou jednotku, aktuální stav a ocenění. Při příjmu na sklad se zásoba zaeviduje na základě dodacího listu či faktury, při výdeji se zaznamenává její spotřeba nebo prodej.
Každý pohyb zásob (příjem, výdej, přesun, vrácení) se zaznamenává tak, aby bylo možné kdykoliv zjistit aktuální stav a hodnotu zásob. Bez vedení skladové evidence by nebylo možné následně provádět pravidelné inventarizace.
Autoři:
Jana Peterková, manažer, daňový poradce
Jana pracuje v EKP Advisory již od roku 2016 a je členem Sekce účetnictví a Sekce daně z příjmů fyzických osob při Komoře daňových poradců ČR. Specializuje se na účetnictví a daně, a to zejména na problematiku daně z přidané hodnoty a daně z příjmů právnických osob ve vztahu k účetnictví. Má zkušenosti i s oblastí finanční stránky projektů financovaných strukturálními fondy Evropské unie.
Eliška Krutská, asistent daňového poradce
Studuje na Vysoké škole ekonomické v Praze, konkrétně na FFÚ obor zdanění a daňová politika. V daních se zhlédla po absolvování elementárního kurzu s daněmi na střední škole a od té doby věděla, že je to obor, ve kterém by jednou chtěla pracovat. Domluví se anglicky a také má základní znalosti španělštiny.
