Nároky zaměstnanců při vysokých teplotách na pracovišti
Opakující se vlny nadprůměrných teplot mohou být nepříjemné pro zaměstnance i zaměstnavatele, a to obzvláště v případech, kdy není pracoviště přizpůsobené k regulaci teploty. Jaké mají zaměstnavatelé v tomto směru vůči zaměstnancům povinnosti?
Vysoké teploty na pracovišti mají vliv zejména na pohodlí zaměstnanců, nedostatek kterého se pro zaměstnavatele může projevit ve snížené efektivitě práce. Neadekvátními pracovními podmínkami tak trpí nejen zaměstnanci, ale často i zaměstnavatelé.
Jaké právní předpisy upravují povinnosti zaměstnavatelů?
V této oblasti jsou základem dva zákony, a to zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (zákon o BOZP) a zákoník práce. Souvisejícím právním předpisem, který provádí zákon o BOZP, je nařízení vlády č. 361/2007, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci (Nařízení).
Podívejme se blíže na to, jaké povinnosti má zaměstnavatel vůči zaměstnancům co do přípustných teplot na pracovišti.
Zákoník práce a práva zaměstnanců v oblasti bezpečnosti práce
Zcela zásadní jsou práva, která v souvislosti s bezpečností a ochranou zdraví při práci poskytuje zaměstnancům zákoník práce, přičemž se jedná zejména o tato práva:
- Právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením;
- právo odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob;
- právo a povinnost podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, a to zejména uplatňováním stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření a svou účastí na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Zákoník práce se až na malé výjimky nevěnuje mikroklimatickým faktorům na pracovišti, poskytuje jen obecný rámec bezpečnosti práce. Konkrétní problematiku ponechává na zvláštních zákonech a předpisech, kterými jsou tyto zákony prováděny.
Takže je zákon o BOZP konkrétnější?
Ne tak zcela, i když už výslovně obsahuje povinnosti zaměstnavatele týkající se tepla na pracovišti, přičemž je zaměstnavatel povinen zajistit mezi jiným to, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště, a aby pracoviště byla osvětlena pokud možno denním světlem, měla stanovené mikroklimatické podmínky, zejména pokud jde o objem vzduchu, větrání, vlhkost, teplotu a zásobování vodou.
Jestliže se na pracovištích zaměstnavatele vyskytují rizikové faktory, je zaměstnavatel povinen pravidelně, a dále bez zbytečného odkladu vždy, pokud dojde ke změně podmínek práce, měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty a zabezpečit, aby byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru.
Při zjišťování, hodnocení a přijímání opatření k dodržení nejvyšších přípustných hodnot je povinen postupovat podle Nařízení. Rizikovými faktory jsou zejména faktory fyzikální (například hluk, vibrace), chemické (například karcinogeny), biologické činitele (například viry, bakterie, plísně), prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky (například extrémní chlad, teplo a vlhkost).
Nelze-li výskyt biologických činitelů a překročení nejvyšších přípustných hodnot rizikových faktorů vyloučit, je zaměstnavatel povinen omezovat jejich působení technickými, technologickými a jinými opatřeními, kterými jsou zejména úprava pracovních podmínek, doba výkonu práce, zřízení kontrolovaných pásem, používání vhodných osobních ochranných pracovních prostředků nebo poskytování ochranných nápojů.
Co tedy říká Nařízení?
Nařízení nahlíží na tuto problematiku velmi podrobně a technicky; stanoví například, že zátěž teplem při práci je určena množstvím metabolického tepla vznikajícího svalovou prací a faktory prostředí, kterými se rozumí teplota vzduchu, výsledná teplota kulového teploměru, operativní teplota, rychlost proudění vzduchu a relativní vlhkost vzduchu. Jelikož takto stanovená zátěž teplem může být pro zaměstnavatele matoucí, obsahuje i poměrně přehledné tabulky, které stanovují maximální teplotu při výkonu různých prací.
Například u kancelářské práce je nejvyšší přípustná teplota 27 °C, u práce převážně vsedě s lehkou manuální prací rukou a paží (řízení osobního vozidla či přesouvání lehkých břemen) zase 26 °C, u řízení nákladního vozidla, traktoru, autobusu, trolejbusu, tramvaje či u práce při údržbě strojů 30 °C a při práci s rozsáhlou a velmi intenzivní činností svalstva trupu, horních a dolních končetin (například výkopové práce, přenášení těžkých břemen) 20 °C.
Tyto limity mohou být vyrovnány doplňováním tekutin či podáváním ochranných nápojů, kdy Nařízení upravuje i přípustné limity ztráty tekutin a jejich náhradu při práci v zátěži teplem.
Hrozí za nedodržení povinností zaměstnavateli sankce?
Samozřejmě. Zákon o inspekci práce obsahuje celou řadu prohřešků, kterých se může zaměstnavatel na úseku zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dopustit. Problematiky vysokých teplot na pracovišti se může týkat například porušení povinnosti zajištění opatření potřebných k prevenci rizik nebo neposkytnutí ochranných nápojů, přičemž v těchto případech hrozí pokuty až do výše 2 milionů korun.
Autor: Mgr. Radovan Lukáč, AZ Legal, s.r.o.
