81. díl: Kdy musí OSVČ vést účetnictví?
Vedení účetnictví je jedním ze zákonných požadavků, který se v některých případech může vztahovat i na osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Povinnost však nevzniká automaticky každému podnikateli – většina OSVČ může využívat jednodušších forem evidence příjmů a výdajů.
Povinnost vést účetnictví pro poplatníky, kteří podnikají jako fyzické osoby, stanoví zákon o účetnictví (zákon č. 563/1991 Sb.).
Zákon o účetnictví v § 1 uvádí konkrétní situace, kdy se podnikatel stává účetní jednotkou a má povinnost vést účetnictví se všemi náležitostmi. U fyzických osob se jedná o následující případy:
- Fyzická osoba je zapsaná v obchodním rejstříku;
- Obrat fyzické osoby za předchozí kalendářní rok přesáhl 25 milionů korun;
- Povinnost vést účetnictví ukládá jiný zvláštní právní předpis;
- Fyzická osoba je společníkem sdruženým ve společnosti, pokud alespoň jeden ze společníků sdružených v této společnosti vede účetnictví;
- Fyzická osoba se rozhodne účetnictví vést dobrovolně.
Kdy může být účetnictví pro OSVČ výhodné a proč?
I v případech, kdy OSVČ povinnost vést účetnictví nemá, může se jí tento způsob evidence vyplatit. Účetnictví poskytuje výrazně širší a strukturovanější pohled na hospodaření než daňová evidence, protože nepracuje pouze s peněžními toky, ale především s náklady a výnosy přiřazenými k období, s nímž ekonomicky souvisejí – tzv. akruální princip. Díky tomu umožňuje přesnější vyhodnocení skutečného hospodářského výsledku.
Současně zvyšuje transparentnost podnikání – standardizované účetní výkazy, jako je rozvaha nebo výkaz zisku a ztráty, jsou běžně požadovány bankami při žádostech o úvěr, leasing nebo jiné formy financování a mohou hrát roli i při jednáních s obchodními partnery.
Účetnictví může být vhodnou volbou rovněž v situaci, kdy OSVČ plánuje růst podnikání, rozšiřování činnosti nebo se blíží hranici obratu, při jejímž překročení jí povinnost vést účetnictví vznikne. Přestože je administrativně i finančně náročnější a často vyžaduje odbornou pomoc, může se účetnictví v dlouhodobém horizontu stát důležitým nástrojem řízení a strategického rozhodování.
Jak jinak může OSVČ evidovat příjmy a výdaje?
Pokud OSVČ nemusí a nechce vést účetnictví, není účetní jednotkou a neřídí se zákonem o účetnictví. V takovém případě vede evidenci příjmů a výdajů a majetku pouze pro účely zákona o daních z příjmů (ZDP).
Daňová evidence
Jednou z možností, které ZDP uvádí pro evidenci příjmů a výdajů s cílem stanovení základu daně, je daňová evidence, která je zjednodušenou formou záznamů o peněžních tocích. OSVČ v daňové evidenci zaznamenává své příjmy, výdaje, majetek, pohledávky a závazky, nezahrnuje však podvojné účtování jako v účetnictví a její forma není přesně legislativně určena, což znamená, že podnikatel může vést záznamy i jen v jednoduché tabulce.
Paušální výdaje
Alternativou je pak uplatňování paušálních výdajů, kdy OSVČ nemusí evidovat výdaje ve skutečné výši, ale pro účely stanovení základu daně výdaje kalkuluje jako procentní podíl z dosažených příjmů.
Výše paušálu se liší podle charakteru vykonávané činnosti – zákon rozlišuje paušál ve výši 80 % u zemědělské výroby a řemeslných živností, 60 % u ostatních živností, 40 % u svobodných povolání a 30 % u příjmů z nájmu. Uplatnění paušálních výdajů je současně omezeno maximální částkou výdajů, kterou lze za zdaňovací období uplatnit, přičemž tato hranice je stanovena zákonem.
Tento režim výrazně snižuje administrativní zátěž, protože podnikatel vede pouze evidenci příjmů a pohledávek a nemusí detailně sledovat jednotlivé výdaje.
Paušální výdaje nejsou vhodné pro všechny podnikatele – zejména u činností s vysokými skutečnými náklady či u poplatníků s vysokými příjmy může být z hlediska daňové optimalizace výhodnější uplatnění reálných výdajů nebo právě i vedení účetnictví.
Paušální daň
Zákon o daních z příjmů pro OSVČ stanoví také zvláštní formu výpočtu základu daně a současně i daňové povinnosti, a to je tzv. paušální daň – speciální daňový režim založený na dobrovolném vstupu, který integruje daň z příjmů i povinné zálohy na sociální a zdravotní pojištění do jediné měsíční platby směrem k finančnímu úřadu. Paušální daň tak nahrazuje klasické placení tří samostatných záloh a zjednodušuje správu povinností vůči třem institucím najednou.
Do paušálního režimu může OSVČ vstoupit, pokud splňuje zákonem stanovené podmínky, mezi něž patří například nepřekročení rozhodného limitu příjmů ze samostatné činnosti v předchozím zdaňovacím období a absence povinnosti k DPH či účasti v některých typech společností. Daňový poplatník také nesmí mít jiné typy vybraných příjmů nad 50 tis. Kč. Po vstupu se paušální daň platí měsíčně a ve stejné výši po celý rok, a to nejpozději do 20. dne měsíce, za který je platba splatná.
Hlavní výhodou paušální daně je výrazné snížení administrativní zátěže – pokud jsou splněny všechny zákonné podmínky, OSVČ není povinna podávat klasické daňové přiznání k dani z příjmů ani přehledy pro zdravotní a sociální pojištění.
Závěrem
OSVČ mají dnes na výběr několik možností, jak stanovit svůj základ daně a daňovou povinnost. Účetnictví nabízí nejucelenější přehled a je ideální pro složitější nebo rostoucí podnikání.
Jednodušší a časově nenáročné jsou daňová evidence, paušální výdaje nebo paušální daň, které minimalizují administrativní povinnosti. Každý podnikatel by měl vyhodnotit své příjmy, výdaje a plány do budoucna a zvolit systém, který nejlépe podporuje efektivní řízení jeho podnikání a finanční stabilitu.
Autoři:
Jakub Beran, manažer a daňový poradce
Jakub je členem EKP Advisory od roku 2018 a zabývá se problematikou mezinárodního zdanění, převodních cen a zdanění fyzických osob.
Pavla Valentová, asistent daňového poradce
Vystudovala obor Daně v podnikání na Vysoké škole ekonomické v Praze. Během studií měla příležitost strávit semestr na univerzitě v Německu, což jí pomohlo rozšířit nejen odborné znalosti, ale i jazykové dovednosti (angličtina + němčina). Po dokončení studia začala sbírat cenné zkušenosti v poradenské společnosti, kde se specializovala na oblast daní. V tomto odvětví se rozvíjí i nadále.
