V Baťově Zlíně vyrostla česká jednička na slané pečivo. Vest slaví úspěch na Zélandu i Taiwanu
Před třiceti lety začali doslova na koleni. V přízemí domu v Bohuslavicích u Zlína tehdy rodina Večerkových napekla a zabalila první sáčky slaných tyčinek. Dnes už automatizovaná a robotizovaná továrna ve Zlíně chrlí měsíčně přes 200 tun různých slaných trvanlivých pochutin. A úspěch slaví daleko za hranicemi Česka. „Šli jsme do toho střemhlav,“ vzpomínají.
Ten nápad přišel někdy v roce 1995. „Rozjeli jsme vše v rodinném domku rodičů, skutečně jsme vyráběli na koleně. Žádné průzkumy, analýzy, nic. Šli jsme do toho střemhlav,“ vrací se k začátkům Jana Večerková, jednatelka a zakladatelka největší české rodinné firmy na slané pečivo Vest. První tyčinku upekli jen o rok později.
Nápad začít péct slané tyčinky přišel tak nějak přirozeně. „Já jsem původně stavařka, ale tuto profesi jsem po mateřské dovolené opustila. V roce 1991 jsem získala živnostenský list a začala se s manželem věnovat obchodní činnosti.“
Jejich hlavním prodejním artiklem tehdy byly cukrovinky. „Když pak padl návrh nabízet i slané věci, tak mi na to ve všech obchodech řekli, ať je dovezeme, že je zkusí prodat.“
Poptávku Večerkovi vyslyšeli, ale po svém: začali ihned s přípravou na výrobu slaných pochutin. Postupně se zapojovali další členové rodiny – švagr s manželkou a manželovi rodiče.
Jak to celé začalo? To jste vážně jednoho dne řekli „Jdeme péct tyčinky“?
Skoro to tak bylo. Tchán, který mnoho let pracoval ve zlínských pekárnách, dostal nápad. V pekárnách vyráběli i slané tyčinky, ale nepravidelně, neměli je ve stálém sortimentu. K tomu se přidal švagr, který chtěl podnikat, a začal přes cukrařinu. Jenže cukrářské výrobky se musí rychle prodat, a tak jsme hledali něco trvanlivějšího. A právě slané tyčinky měly v té době trvanlivost půl roku. Takže jsme se tím začali zabývat a pořídili si první malou výrobní linku od české firmy.
Výrobní linku? Vždyť jste začínali v rodinném domku…
Ano. Upravili jsme celé přízemí domku. Obdivuji rodiče manžela, že nám dovolili svůj dům v Bohuslavicích předělat, a ještě pak později na zahradě postavit výrobní halu. Musím jim vyjádřit velkou úctu a vděk, bez jejich pomoci bychom tu možná nebyli.
Jak jsme rostli, tak jsme postupně rozšiřovali výrobu v domě a ve vedlejší vesnici Šarovy jsme měli dvě linky na tyčinky a další linku na krekry v hale na zahradě. Pak už jsme ale neměli další výrobní prostory pro růst, tak jsme se přesunuli v roce 2000 do Zlína do areálu v okrajové části Louky. Zde jsme si nejdříve pronajali část stávající haly a pak i halu celou, poté koupili celý areál a postupně vše přestavovali a dostavovali.
Co tak vím, hodně jste vsadili na automatizaci. Jak vaše výroba vypadá dnes?
Vše jsme díky manželovi zautomatizovali tak, že obsluha jen stiskne tlačítko na displeji. Nynější podoba je výsledek zhruba posledních osmi let investic, kdy jsme se intenzivně věnovali obměně výrobních kapacit, automatizaci a robotizaci, máme nový sklad na tři tisíce palet a na jeho střeše fotovoltaiku.
Díky modernizaci jsme nachystáni na řadu let dopředu a také jsme vytvořili prostor pro výrobkové inovace, na což hodně sázíme. Jen pro letošek máme připraveny tři novinky, mimo jiné pečené chipsy, což je pečený snack z bramborového těsta, který je už v prodeji.
Modernizace, automatizace, provoz na jeden stisk… To asi nebylo úplně zadarmo. Neměli jste problémy s dostupností financování, na které řada firem stále žehrá?
Samozřejmě, modernizace výroby byla naším největším kontraktem. Zde bych ale ráda poděkovala ČSOB za dlouholetou spolupráci, financování a důvěru hlavně v našich začátcích. S předchozí bankou jsme neměli dobré zkušenosti, takže oceňujeme, že máme osobní firemní bankéřku přímo ve Zlíně. Máme k sobě důvěru a můžeme s ní cokoli prodiskutovat. Využíváme běžné účty, kontokorent, předfinancování, úvěry, leasing…
Všechny nynější výrobní technologie jsou ze zahraničí, na některé jsme čerpali dotace, takže bylo velmi složité vše skloubit s dodavatelem, ale díky ČSOB se to zvládlo. Opravdu jsme s bankou spokojeni. Účastníme se i jejich různých školení a workshopů.
Jak si ekonomicky stojíte dnes?
Od roku 2000, kdy jsme se přestěhovali z Bohuslavic, jsme zdesetinásobili tržby a vloni překročili hranici 200 milionů korun. Prodáváme přes 210 tun slaných výrobků za měsíc, pro představu to je 40 až 50 kamionů.
Dodnes ale nemáte vlastní distribuční síť, ani e-shop. Nepřemýšlíte o změně?
O podnikové prodejně nebo síti zatím neuvažujeme. Neplánujeme ani vlastní e-shop, nejsem přesvědčena o tom, že by se nám to rentovalo. Na online prodeji jsme domluveni s Grizzly a distribuujeme i přes Rohlík nebo Košík.
Co se vůbec skrývá za oním názvem „Vest“?
Název vznikl složením z příjmení naší rodiny a našeho prvního produktu, který nás proslavil, tedy VEčerkovy Slané Tyčinky. Současná nabídka je ale mnohem pestřejší: solené a sýrové tyčinky doplňují preclíky, tenké precle, krekry a mixy z těchto druhů do sáčků nebo plastových vaniček. Umíme slané pečivo různých velikostí, tvarů a příchutí a stále přicházíme s něčím novým – nově například ony snacky z bramborového těsta. Třeba pro děti máme tyčinky bez posypu soli, aby je maminky nemusely olupovat z povrchu. Naše výrobky jsou i pro vegetariány a od roku 2016 nepoužíváme palmový olej, GMO a nyní zařazujeme novinku vyrobenou z přirozeně bezlepkových surovin.
Už podruhé mluvíte o inovacích – co si pod tím ve vašem oboru máme představit?
Hlavně změny a novinky ve výrobě. Jako jediní v tuzemsku a jedni z mála v Evropě například vyrábíme zatočené-twistované tyčinky. Vynikáme i tím, že jsme schopni vyhovět každému zákazníkovi a pod jeho značkou dodat požadované výrobky, kterým se lidově říká „privátky“. Počet druhů našich výrobků už překročil stovku, z toho „privátek“ je zhruba polovina. Pro srovnání: třeba v roce 2005 jsme měli jen čtyřicet výrobků. Vícekrát jsme už získali ocenění Superbrands, tedy prestižní ocenění TOP značka České republiky.
Vest pohledem bankéřky Jarky Šafrové
Příběh rodinné firmy Vest je příkladem odvahy, úsilí a pevných rodinných vztahů. Je v dnešní době neuvěřitelné, že dva manželské páry dokážou tak dlouho spolupracovat, vzájemně se doplňovat a tolerovat a vést firmu neustále kupředu. Navíc se postupně zapojuje i další generace.
Naše spolupráce začala pozvolna v roce 2014, kdy jsme se dohodli na vzájemné spolupráci na „zkoušku“, ale postupně jsme poznali, že cesta Vestu i ČSOB může být společná a myslím, že je nám spolu dobře. Postupně jsme zapojili i ČSOB leasing a osobní bankéře.
Vážím si dlouhodobé loajality majitelů, jejich otevřenosti a velmi oceňuji vztah k ostatním zaměstnancům firmy. Neustále přemýšlí, co by se dalo ještě zlepšit a kde je ještě místo na trhu a co pro nás spotřebitele zase něco nového upéct – a to je přeci skvělé. Ví, že musí přicházet neustále s něčím novým, a tím jsme si s bankou hodně podobní. Držím nám palce, ať se nám vzájemně i nadále daří.
Máte vysledované, co Čechům nejvíce chutná? Jsou v tom nějaké mezinárodní rozdíly?
Jsou. Češi a Slováci jsou například specifičtí tím, že mají rádi makové produkty – naším neoblíbenějším produktem jsou proto krekry Makovky. To se jinde nevidí, protože v některých zemích mák berou naopak jako drogu. Dalším českým trendem jsou malá balení, ideálně okolo 100 gramů. Ovšem obecně se chuť spotřebitelů dlouhodobě nemění – na prvním místě vládne sůl, pak následuje sýr.
Když se bavíme o „zahraničí“, kam všude exportujete?
Vyvážíme cca do dvaceti zemí po celém světě včetně vzdálených míst, jako jsou třeba Nový Zéland, kde máme dlouhodobého partnera, Taiwan, nebo Spojené státy. Třetí rok dodáváme do Kuvajtu, Saúdské Arábie a zákazníky máme třeba i v Izraeli, protože dokážeme vyrobit i výrobky v košer kvalitě. Vůbec první exportní zemí kromě Slovenska, které kvůli blízkosti a podobnosti nebereme ani jako vývozní trh, byla v roce 2004 Itálie, odkud si nás našli a oslovili sami. V Evropě od nás odebírá také například Albánie, Francie, Polsko, Holandsko, Portugalsko, Maďarsko nebo Rakousko.
Jak moc vás ohrožují cla nové americké administrativy?
Ve Spojených státech jsme měli letos zakázku, která zrovna odcházela, když prezident Donald Trump počátkem dubna oznámil drakonická plošná cla. Naštěstí se výrobky vyexpedovaly bez cel. Ale byly to nervy…
Nejhorší moment v podnikání ale drakonická cla asi nebyla, tipuji…?
To ne, ani covidové období. Nejhorší byla energetická krize v roce 2022. To jsme byli hodně na dně, už jsme počítali i s tím, že radši zastavíme výrobu. Náklady se nám zdvojnásobily, to bylo strašné. Hrozná byla nejistota, co bude. Naštěstí pak vláda ceny energií zastropovala.
Kde se vidíte za – dejme tomu – deset let? Plánujete dál rozšiřovat výrobu?
Ano, ale už v menší míře. O hlavních věcech rozhodujeme spolu všichni čtyři jednatelé a téměř deset let s námi pracuje už i syn. A jak říká můj manžel, nesmíme zůstat stát na místě. Naším cílem je dostat se na další trhy, proto jsme posílili exportní oddělení. Český a slovenský trh, kde tvoříme čtyři pětiny tržeb, máme pokrytý.
Máte nějakou podnikatelskou radu na závěr?
Řídit se vždy zdravým selským rozumem. Manžel by řekl hlavně nestagnovat, a musím uznat, že kdybychom neinvestovali a nešli dále, tak nejsme tam, kde jsme. Ještě před třiceti lety jsme šli do všeho po hlavě. Teď už si raději vše propočítáme a prodiskutujeme a až pak to řešíme. A vyplácí se nám to.
Zdroj: https://www.finmag.cz/
