Odpovědnost za škodu zaměstnance: Co by o ní měli zaměstnavatelé vědět?

Povinností každého zaměstnance je svou práci vykonávat tak, aby nedošlo k majetkové nebo nemajetkové újmě nebo k bezdůvodnému obohacení. V případě, že zaměstnanec své povinnosti nedodrží a zaměstnavateli vznikne škoda, odpovídá za ni právě zaměstnanec. V jakém rozsahu musí zaměstnanec zaměstnavateli škodu uhradit?

Co o odpovědnosti za škodu říká zákon?

Povinnost zaměstnance uhradit zaměstnavateli vzniklé škody je zakotvená v zákoníku práce. Dle něj zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou způsobil porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v jejich přímé souvislosti.

Zákoník práce však také stanovuje, že má zaměstnavatel povinnost vytvořit svým zaměstnancům takové podmínky, aby mohli práci vykonávat řádně bez ohrožení na majetku či na zdraví. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance.

Zaměstnanec za škodu odpovídá jen do omezené výše

Ještě předtím, než se podíváme na to, do jaké výše zaměstnanec za škodu odpovídá, pojďme si přiblížit samotný pojem škoda. Škodou se rozumí zmenšení majetku zaměstnavatele, k němuž může dojít například ve chvíli, kdy zaměstnanec nabourá služební automobil nebo rozbije věci ve skladu.

Obvykle zaměstnanci odpovídají jen za skutečnou škodu, a ne za ušlý zisk. Pokud by například zaměstnanec rozbil zmíněné věci ve skladu, musel by zaměstnavateli zaplatit velkoobchodní cenu, tedy tu, za kterou zaměstnavatel zboží nakoupil, a ne maloobchodní cenu, tedy cenu, za kterou zboží prodává.

Zaměstnanec navíc za škodu odpovídá pouze do výše čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku.

Příklad

Průměrný měsíční výdělek pana Nováka činí 35 000 Kč. Pokud pan Novák způsobí zaměstnavateli škodu ve výši 200 000 Kč, výše náhrady škody bude činit 157 500 Kč (35 000 x 4,5).

Úmyslné způsobení škody

Limit čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku se vztahuje na situace, kdy zaměstnanec škodu nezpůsobil úmyslně a zároveň nebyl pod vlivem alkoholu či návykových látek. Pokud se jedná o úmyslné způsobení škody nebo způsobení škody pod vlivem alkoholu, případně jiných návykových látek, má zaměstnanec povinnost uhradit i ušlý zisk firmy a nahradit škodu v její plné výši.

Zaměstnanec způsobil škodu třetí osobě

Může se samozřejmě stát, že zaměstnanec při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním nezpůsobí škodu pouze zaměstnavateli, ale také třetí osobě. V tomto případě za škodu odpovídá jen svému zaměstnavateli, nikoliv třetí osobě. Třetí osobě za škodu zodpovídá zaměstnavatel.

Opět je zde ale výjimka: Zaměstnanec za škodu třetí osobě odpovídá ve chvíli, kdy nenásledoval pracovní povinnosti, které z pracovního poměru vyplývaly.

Jak postupovat při náhradě škody?

Zaměstnavatel musí uplatnit svůj nárok na náhradu škody písemně a škodu vyčíslit do jednoho měsíce ode dne, kdy zaměstnanec škodu způsobil. Poté se může se zaměstnancem dohodnout na způsobu úhrady škody.

Obvykle se jedná o uzavření dohody se zaměstnancem o srážkách ze mzdy, může se ale jednat i o uznání dluhu a dohodu o plnění dluhu ve splátkách.

Uzavření dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty

Jak už jsme uvedli výše, pokud zaměstnavatel po zaměstnanci požaduje náhradu škody, musí prokázat jeho provinění. Existuje tu ale výjimka, kterou je uzavření dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty (tzv. hmotná odpovědnost). Může se například jednat o odpovědnost zaměstnance za finance v pokladně. Pokud zaměstnanec dohodu podepsal, nemusí zaměstnavatel zavinění zaměstnance prokazovat.

Stručně

• V případě, že zaměstnanec způsobí zaměstnavateli škodu porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, dle zákoníku práce za škodu zodpovídá do výše čtyřapůlnásobku svého průměrného měsíčního výdělku.
• V plné výši za škodu zodpovídá zaměstnanec v případě, že škodu způsobil úmyslně, v opilosti nebo po užití jiných návykových látek.
• Pokud nemá zaměstnavatel se zaměstnancem podepsanou dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty, má zaměstnavatel povinnost zavinění zaměstnance prokázat.