6. díl: Pracovníci v dodavatelském řetězci

Klíčovým tématem pilíře „S“ jsou zaměstnanci a péče o ně, což by zejména v dnešní době, kdy je nedostatek kvalitních pracovníků a firmy se předhánějí v boji o každý talent, nemělo být opomíjeno. Kromě péče o vlastní zaměstnance ale nová legislativa vyžaduje, aby firma vedla v patrnosti i pracovníky v dodavatelských řetězcích. Neznamená to však, že musí nutně reportovat o každém svém dodavateli. O potřebě reportování rozhodne tzv. test materiality. Přečtěte si, co se pod tímto termínem skrývá.

Řada témat, která ESRS v oblasti „S“ řeší, jako například lidská práva nebo bezpečnost práce, vypadají možná v našich končinách jako samozřejmost. Není tomu tak ale všude ve světě a vzhledem k odpovědnosti za dodavatelský řetězec, kterou směrnice CSRD, respektive směrnice o náležité péči (Corporate Sustainability Due Diligence Directive – CS3D) přináší, budou firmy muset být v tomto ohledu daleko aktivnější a obezřetnější než dosud.

Standardy ESRS říkají, že firmy mají identifikovat, vyhodnotit a zveřejnit materiální dopady, rizika a příležitosti v celém jejich hodnotovém řetězci. Co to ale znamená?

Jaký je rozdíl mezi hodnotovým a dodavatelským řetězcem? 

Hodnotový řetězec poprvé popsal v roce 1985 Michael E. Porter z Harvard Business School ve své knize Competitive Advantage: Creating and Sustaining Superior Performance, kde píše: „Konkurenční výhodu firmy nedokážeme pochopit, pokud se na firmu budeme dívat pouze jako na celek. Vychází totiž z mnoha samostatných činností, které firma vykonává při designu, výrobě, marketingu, dodávání a podpoře svých produktů.“

Hodnotový řetězec tak vlastně zahrnuje každý krok procesu, kterým firma prochází, aby vytvořila svůj produkt či službu – od počáteční myšlenky a návrhu, přes zajištění všech zdrojů, surovin a materiálů, výrobu, marketing, prodej, dodávku zákazníkovi či spotřebiteli až po poprodejní servis.

Již z tohoto popisu je zřejmé, že komponentou hodnotového řetězce je – obecně možná známější – dodavatelský řetězec. Klíčovým rozdílem je to, že hodnotový řetězec je primárně zaměřen na zákazníka. Analýza hodnotového řetězce totiž pomáhá firmám zvyšovat hodnotu jejich výrobků či služeb pro zákazníky, a to typicky cestou snižování nákladů nebo zlepšováním produktu, respektive zvyšováním jeho hodnoty pro zákazníky a koncové spotřebitele.

O potřebě reportování některých indikátorů bude rozhodovat „test materiality“

Pozitivní zprávou je, že požadavek v rámci směrnice CSRD na odpovědnost firem za celý svůj hodnotový nebo dodavatelský řetězec neznamená, že budou muset složitě shánět a zveřejňovat informace od naprosto každého článku takového řetězce. Jistě si každý umí představit, jak by to bylo náročné, často dokonce nemožné a také nákladné. Firmy tedy budou zveřejňovat pouze významné informace, které prošly „testem materiality“. Tento přístup je vhodné aplikovat i v případě pracovníků z řetězce firemních dodavatelů. 

Testem materiality pak není myšleno nic jiného než proces, při kterém firma vyhodnocuje rozsah významnosti a dopadu jednotlivých indikátorů či dodavatelů. Pokud například jeden dodavatel tvoří v rámci celkových dodávek společnosti jen 0,1 %, firma ho může ze svého reportu vynechat, aniž by tím zásadně zkreslila celkový obrázek. Naopak bude dostačující, pokud uvede např. 12 svých největších dodavatelů, kteří stojí za 75 % všech dodávek. Tato selekce nicméně musí probíhat podle nejlepšího svědomí, tj. odborného vyhodnocení, které by mělo být podloženo analýzou, zdokumentováno a musí být obhajitelné v rámci auditu.

Připomínáme, že směrnice CSRD posouvá obecný princip materiality ještě dál a mluví dokonce o dvojité materialitě, kdy se posuzuje konkrétní informace nebo aktivita firmy nejen z pohledu její významnosti pro celkový obraz firmy, ale také z pohledu významnosti jejího dopadu na životní prostředí a společnost.

Test materiality „S“ pilíře u našich zákazníků začíná ohodnocením stakeholderů podle významnosti pro firmu, kde vytvoříme předběžný seznam potenciálně materiálních oblastí (na základě analýzy firemního value/supply chainu, benchmarku). Hlavní data získáváme prostřednictvím rozhovorů se stakeholdery, abychom mohli posoudit, zda daná oblast je relevantní. Pokud se bavíme o S pilíři, klíčové informace nám zpravidla poskytne management firmy nebo HR oddělení,“ říká Jan Zvěřina, zakladatel platformy Green0meter.

Zejména v této oblasti je také třeba mít ale na zřeteli i měnící se podmínky. Jak regulatorní, tak očekávání a požadavky klientů a spotřebitelů produktů či služeb, především pokud firma dováží a využívá suroviny z oblastí, které jsou rizikové z pohledu negativních dopadů na životní prostředí a lidi.

TipČSOB Online konfigurátorem podnikatelských financí získáte nabídku přímo pro své podnikání, ať už se jedná o financování vašeho podnikání, zhodnocení vkladů či zkrátka vše kolem financí. Žádost vyřídíte rychle a online. Od začátku jednáte přímo se zkušeným bankéřem pro firmy a podnikatele.

Přesnější pravidla pomohou předejít skandálům i finančním ztrátám

Již v minulosti čelila řada velkých korporací různým skandálům a žalobám právě v těchto oblastech. Obecně známé jsou žaloby na potravinářské koncerny za zneužívání dětské práce, či dokonce dětské otroctví v dodavatelských řetězcích kakaového průmyslu. 

Očekáváme, že budoucí oborové standardy přinesou i v této oblasti další a přesnější návody a metriky.

Zatím je jasné, že podle ESRS S2 budou firmy muset zveřejnit zejména následující informace (tzv. Disclosure Requirements), které se týkají řádné péče:

  • S2-1 – Politiky vztahující se k pracovníkům v řetězci;
  • S2-2 – Procesy, jakými komunikují s těmito pracovníky o dopadech entity;
  • S2-3 – Procesy pro snižování negativních dopadů a jaké kanály mají tito pracovníci k dispozici pro komunikování o těchto tématech a vyjadřování svých potřeb a obav;
  • S2-4 – Jaká opatření proti dopadům na pracovníky v hodnotových řetězcích firmy byla přijata, jaká je jejich účinnost a jaké postupy byly přijaty či se chystají pro snižování materiálních rizik a využití materiálních příležitostí v oblasti této skupiny pracovníků;
  • S2-5 – Cíle související se zvládáním významných negativních dopadů, posilování pozitivních dopadů a řízení významných rizik a příležitostí.

Tak jako u vlastních zaměstnanců, i zde musí vzít firmy v potaz existenci průřezových požadavků:

  • SBM2 – Zájmy a názory zúčastněných stran;
  • SBM3 – Materiální dopady, rizika a příležitosti a jejich vazba na strategii a obchodní model či modely firmy.

Stejně tak musí firmy dbát na požadavek sledování účinnosti zavedených principů a politik a vyhodnocování jednotlivých akcí prostřednictvím plnění cílů. K tomu se přidávají i požadavky na zveřejnění informací o případných porušeních principů OSN a pravidel OECD v oblasti lidských práv a pracovních sil, které jsou obsaženy v nařízení o udržitelných financích (Sustainable finance disclosure Regulation, SFRD).

U oblastí, které u klientů potvrdíme jako materiální, připravíme report v souladu s ESRS standardy. Důležité je však brát ohled na typ podniku a dle toho určit, jak významná pro ně konkrétní témata budou. Zajímavé je například, že u nevýrobních firem může být kladen větší důraz právě na S na úkor E, protože tyto firmy jsou schopny nastavit konkrétní cíle a posouvat se dál. Stává se však, že pro některé firmy jsou některá S témata nerelevantní – např. u IT firem vidíme, že jsou vůbec rádi, že seženou nějaké IT specialisty, a neřeší, jestli je to žena nebo muž. Ve výsledku masivně převažují muži, protože žen v IT zatím moc není, což mimochodem je jeden z důvodů, proč IT firmy podporují vzdělávání žen v této sféře. Z hlediska reportování výše uvede znamená, že v oblasti Inclusion and Diversity by se jim těžko plnily cíle – takže je označí za nemateriální, popíšou výše uvedené důvody a nemusí to reportovat,“ doplňuje Jan Zvěřina, zakladatel společnosti Green0meter.

Zdroj: https://csrd.cz/


Zpět