Ponožkoboty Skinners vznikly díky nehodě. Snažíme se tvořit jen bestsellery, říká zakladatel
Vymyslel zcela nový produkt, vytvořil vlastní kategorii a naučil Čechy přemýšlet o obouvání jinak, než byli zvyklí. Zažil raketový růst, ale také krize – to když přišel o klíčového dodavatele, vsadil na nesprávného člověka nebo mu odešla spolumajitelka. Přesto nikdy neuvažoval, že by skončil. „Dostal jsem tvrdé byznysové lekce. Ale vždy jsem věděl, že každá chyba se dá napravit,“ říká Petr Procházka, majitel a zakladatel společnosti Skinners Technologies.
Ještě před pár lety slovo ponožkobota nikdo neznal, dnes jich prodáváte desítky tisíc párů ročně. Jak člověka napadne pustit se do podnikání s produktem, který neexistuje?
Mám rád nové věci a vždy se mi líbila představa, že bych šel v životě jinou cestou, než je ta běžná. Bavilo mě číst si o startupech, chodil jsem na akce inovačních center. Proto když jsem narazil na příležitost, využil jsem ji.
Jak ta vaše příležitost vypadala?
Pracoval jsem v Norsku a kamarád si tam poranil nohu. V botě trpěl, a proto vyrazil ven jen v drahých designových ponožkách. I když bylo jasné, že je hned roztrhá, obrovsky si to pochvaloval. Začal jsem přemýšlet, proč není na trhu něco, co by ochránilo nohu podobně jako bota, a přitom to bylo tak komfortní a sbalitelné jako ponožka. A rovnou jsem si to i představil.
Od nápadu k fungující firmě je ale daleko. Jak moc?
Věděl jsem, že prvním krokem, který musí člověk udělat, když dostane nápad, je vyrobit prototyp. Aby zjistil, jestli to opravdu plní funkci, kterou má. Ještě večer jsem proto vzal pár ponožek, na opuštěném staveništi našel kus izolace a cestovním šitíčkem spíchl první prototyp. Fungoval. Měl jsem pocit, že jdu naboso. A přitom chodidlo našlapovalo s jistotou, jakou jsem do té doby znal jen z bot. Bylo to jako mít druhou kůži.
Po návratu do Česka jsem začal zkoumat technologie a hledat firmy, které by to dokázaly vyrobit. Protože když si to ušiju doma, neznamená to, že se to dá přetavit do projektu. Musel jsem zjistit, jestli to půjde vyrobit. Druhý klíčový krok pak je ověřit, zda pro můj výrobek existuje trh a jestli o něj bude zájem.
Jak poznáte zájem trhu, když je váš produkt zcela neznámý?
Šli jsme cestou crowdfundingové kampaně, která mi pro počáteční oťukání trhu připadala nejlepší. Stanovili jsme si částku sto tisíc korun, kterou když překročíme, budeme brát jako impulz, že zájem na trhu je. Vybrali jsme 550 tisíc a pustili se do výroby. Kdyby se ukázalo, že to nejde sériově vyrábět tak, jak si představujeme, jednoduše bychom se omluvili a peníze vrátili. Jen jsem nechtěl do konce života přemýšlet, jestli jsem to měl, nebo neměl zkusit.
I vaše další kampaň na americkém Kickstarteru měla ohromný úspěch. To jste taky jen oťukávali trh?
Vlastně ano. Po úspěšném startu u nás jsme rozjeli výrobu ve velkém. A věděli jsme, že zákazníci pro náš produkt nejsou jenom v Česku, mohli by být globální. Díky této druhé kampani jsme se dostali mezi zahraniční zákazníky.
Do kolika zemí nyní dodáváte?
Že jsme nakoukli do zahraničí, ještě neznamená, že tam máme distribuční síť a partnery. Ale už jsme doručili ponožkoboty do 120 zemí. Pravidelně dodáváme do 15, kde máme distribuci.
Když jste vidět ve světě, ohrožují vás padělatelé? Jste jejich cílem?
Od začátku. Kopíruje se pořád, a pokud ti, kdo to dělají, jsou v zahraničí, domáháte se svého práva spousty měsíců. A když uspějete, trvá jim týden, než to udělají znovu a vám se ten kolotoč rozjede nanovo. Řešíme to neustále a padly na to už miliony korun. Nejlepší obranou proti kopírování je neustále inovovat.
Sotva jste naučili Čechy chodit v ponožkobotách, vrhli jste se do nové oblasti – barefoot obuvi. Proč?
Ponožkobotám hodně pomohlo covidové období, kdy se lidé vrhli do přírody a kupovali outdoorové vybavení. Já v té době nechal dennodenní řízení firmy na spolumajitelce, s níž jsme Skinners Technologies zakládali, a pustil se do budování nového pilíře. Kdyby trend ponožkobot pominul, ať máme další divizi, na které to firma přežije. Chtěli jsme mít víc želízek v ohni.
A proč právě barefootová obuv? Jde přece o segment, kde na rozdíl od ponožkobot je konkurence poměrně tvrdá…
Barefoot boty měly tehdy skvělou myšlenku – jsou pohodlné, přizpůsobují se noze, namísto aby ji poutaly do nepřirozeného prostoru. Ale do práce bych si je nevzal. Říká se, že kola dělají auto. Já věřím, že boty dělají outfit. Proto jsme se pustili do vývoje designových barefootových bot. A podařilo se. Nyní dělají polovinu našich tržeb.
Po slibném rozjezdu jste ale narazili téměř na všech frontách. Co se stalo?
Náš klíčový technologický dodavatel zavřel provoz. Výrobní proces byl vysoce specializovaný a my museli řešit, co dál. To byla snad největší zkouška, kterou jsme s firmou prošli.
Nebyla ale jediná. Ředitel, na kterého jsme vsadili, se neosvědčil, přestože jsme s ním měli předchozí roky skvělé zkušenosti. A obchodní partnerka, s níž jsem firmu zakládal a vedl, se po pár letech rozhodla firmu opustit.
Jak náročné bylo všechny tyto rány ustát?
Vrátil jsem se k dennímu řízení firmy a začal krok za krokem přebudovávat její základy. Rok jsem chodil do práce a při tom věděl, že kdybych zůstal na podpoře, měl bych se líp. Není to dvakrát motivující. Ale na druhou stranu i v těch těžkých časech jsem věděl, že věci nejsou neměnné. Že jsou způsobené chybami, které se dají napravit.
Měl jste očividně pravdu, firma se opět postavila na nohy a funguje lépe než dřív. Čím jste toho dosáhl?
Máme lépe nastavené systémy reportování i celé řízení. Udržujeme pořádek v datech a číslech a jasně danou strategii včetně časového plánu. Také jinak přemýšlíme o financování. Máme skvělého finančního ředitele, který má veliký přehled. Změnili jsme banku, poslední rok jsme u ČSOB a už víme, že je potřeba náš růst financovat s pomocí úvěru. Výborně nám to funguje a díky pravidelným konzultacím s bankou vidíme, že jdeme správným směrem.
Skinners pohledem bankéře Jana Nováka
Když jsme s panem Procházkou navázali spolupráci, procházela si společnost Skinners nelehkým obdobím. Hodně finančních prostředků bylo utopeno v marketingu a finanční výkazy nebyly v nejlepší kondici.
Zároveň se bývalá hlavní banka začala ke klientovi postupně otáčet zády, a tak rozvoj společnosti stál na mrtvém bodě. O to víc si vážím toho, že jsme v ČSOB dokázali správně navnímat a uchopit aktuální situaci klienta, a díky dobře nastaveným produktům pomohli nastartovat opětovný růst společnosti.
Pan Procházka našel se svými ponožkobotami díru na trhu a jde tak proti proudu v oboru, který v posledních letech stagnuje. „Skinnersky“ mají vybudovanou silnou marketingovou síť, víc než statisíce zákazníků a s vizemi pana Procházky si dovoluji tvrdit, že Skinners čeká velká budoucnost.
Důležitý je i posun v nabídce produktů. Už se nehoníme za každým zajícem. Snažíme se vyrábět jenom bestsellery. V praxi to znamená méně modelů, menší skladové zásoby a mnohem větší důraz na to, co má reálnou šanci uspět. Zimní kolekce měla jen několik modelů a některé byly vyprodané během pár týdnů.
Chceme růst zdravě, ale ne za každou cenu.
Po všem, čím jste prošli, jaké máte plány do budoucna?
To je jasné: neopakovat chyby z minulosti. Nezaměňovat přání s plány.
Zdroj: https://www.finmag.cz/
